10. 9. 2005 – den osmý

Plán na dnešní den je palác Livandia (dějiště proslulé Jaltské konference v roce 1945 za účasti Churchilla, Roosevelta a Stalina) a Vlaštovčí hnízdo. Už ranní pohled z okna napovídá, že dneska to s počasím nebude žádná sláva, venku je sice relativně teplo, ovšem pod mrakem a co chvíle vydatně sprchne. První naše kroky vedou jako obvykle na avtovokzal, odkud by mělo něco jet na Spartak, což se zdá být menší nádraží pro minibusy a maršrutky a také by odtud měly jet spoje směr Livandia. Stačilo se trochu poptat a již sedíme v té správné maršrutce a za pěkné jízdné 1 UH jsme ani ne za čtvrthodinku na místě. K. si zde koupila fíky a je naprosto nadšená, od tohoto okamžiku samé fíky! Špatné počasí je taky k něčemu dobré, odrazuje většinu dovolenkářů z hotelů, takže tu ještě není moc lidí. K. se nakonec rozhoduje jít dovnitř (vstupné 15 UH), mně to připadá zbytečné (pouze ruský výklad) a tak bloumám po přilehlém parku. Hned za palácem se mi podařilo najít první milník tzv. sluneční pěšiny, po které svého času chodíval car Nikolaj II., aby si léčil tuberkulózu. My touto nemocí naštěstí netrpíme, ale přesto se vydáme v jeho stopách skoro až do Gaspry, kde se budeme snažit najít odbočku k Vlaštovčímu hnízdu. Během doby, kdy je K. v paláci chodím po okolí a zkoumám stánky se suvenýry mezi jiným zaslechnu nabídku na koupi jakýchsi medailí a odznaků, samozřejmě odmítám a pokračuji dále a v podstatě za chůze odpovídám na dotaz „Odkud”, že teda „Česko”. Co ovšem nečekám je následná reakce onoho pána, který mě uzemní naprosto geniální (a bohužel i pravdivou) hláškou „Já znám, já okupant”.Nevím co mu na to mám říct, je to docela mazec, zda mu za těch 40 let vynadat a přetáhnout deštníkem nebo se jen zasmát. Dělám to druhé, pan okupant asi pochopil můj sarkasmus, tak se omlouvá, že on nestřílel, že „já radist”;. Postupně z něj vyleze, že sloužil ve Vysokém Mýtě kde jsem se shodou okolností narodil, tak chvilku kecáme, nabízí mi ještě jednou medaile, já odmítám a raději mizím. Kamča se konečně vrací z prohlídky, myslím, že se jí to líbilo, i když s neanglickým výkladem to bylo takové polovičaté. Jak se vylepšilo počasí, přibylo i návštěvníků, kterých je zde už na hranici únosnosti, tak rádi opouštíme Livandii a po sluneční pěšině pokračujeme směr Gaspra. Ještě poznámku k návštěvníkům, snad poprvé je zde slyšet english, neklamné to znamení naprosté profláknutosti této památky. Jinak jsou zde (celý Krym) samí Rusové, dle mého soudu spíše ta bohatší část. Ovšem jedno mají společné snad všichni Rusové, velmi rádi se fotí a snad ještě raději pózují. Jak je nějaká vyhlídka, květina, strom, pomník levné fotoaparáty okamžitě blikají. A ty pózy! Kam na to chodí, to nevím…pravděpodobně to mají odkoukáno z módních časopisů západní provenience nebo je tím krmí TV. Důležitá je vyzývavá pozice, svůdný úsměv, vypnout prsa, přivonět ke květině. Pánové mají podobné variace. Hlavně to ovšem působí neskutečně nepřirozeně, až komicky...napodobování co je všem úplně cizí. Ale zpět ke sluneční pěšině, ta se vine podél pobřeží až do Gaspry, je značená velkými patníky a milníky, takže se není možné ztratit. Zhruba za milníkem označujícím 5,3 km je cedule označující pěšinku k Vlaštovčímu hnízdu. Zde už bohužel veškeré značení končí, nezbývá než se spolehnout na svoji intuici a jít pořád dolů a doleva. Pokud případný čtenář narazí na při sestupu po schůdcích na velkou pěšinu, doporučuji jít pořád doleva a nikoliv sestupovat po dalších schůdcích dolů do vesnice. Tak nebo onak se k cíli vždy člověk nějak dostane. V našem případě jsme sešli podél nějakých skládek moc doprava, takže bylo nutné zbytek cesty projít kolem jakéhosi vojenského prostoru. V dáli už vidíme první stánky se suvenýry, takže je jasné, že jsme u cíle. Na podívání je to moc pěkné, z dálky je to opravdu fascinující, čím víc se člověk blíží, tím se celkový dojem zhoršuje. Přístupová cesta, plno odpadků kolem, stánky a zase ti otrapové nabízející fotografování se zvířaty. A když se tam doplazíme, tak ještě zaplatit 2 UH. Uvnitř je drahá restaurace, takže obratem nazpět a do Jalty, tentokráte za 3,5 UH maršrutkou. Vystupujeme u promenády, dáváme šwarmu za 8 UH a opět v místní jídelně něco z denního menu. Ještě chvíli jen tak bloumáme, hledáme nějaký suvenýr domů, nakonec stejně nic moc nekupujem, tak aspoň pro nás sladký meloun, nezabloudit a spát.