4. 9. 2005 – den druhý

O nádražích, nyní konkrétně o tom ve Lvově, se nemá cenu moc zmiňovat, jsou velkolepá (tohle Lvovské je přece jenom už zašlejší, ale přesto...) a s  našimi se to nedá absolutně srovnávat. (nádraží v Brně je sice taky “velkolepé”, ale to je tak všechno)
Prvním ranním úkolem je koupě lístků do Oděsy, což se po kratším přebíhání od pokladny k pokladně nakonec daří. (55 UH – kupěnyj). Problém je totiž v tom, že ne všechny pokladny prodávají lístky do Oděsy a hlavně paní pokladní si velice rády dávají pauzu (měli to tak vtipně udělané, že v jednu chvíli měli pauzu kompletně všechny pro nás použitelné pokladny). Fronta nefronta, bude pauza a hotovo?. Dáváme batohy do úschovny (4 UH) a po vydatné snídani z domácích zdrojů v přilehlém parku se pěšo vydáváme směr centrum. Od nádraží jezdí plno “šalin”, bohužel vzhledem k našemu ruštinářskému handicapu nevím kam jet a kde vystoupit, tak pěkně šlapem dle mapky v průvodci (RG). Ona mapka je ovšem pouze ilustrativní a velice nepřesná, takže se okamžitě ztrácíme a až po mnohém dotazování se dostáváme k cíli našeho snažení, na hlavní náměstí (rynok a nějak dál). Město je v tyto dopolední hodiny naprosto liduprázdné, až si říkáme, zda nebyla včera nějaká velká party, že teď všichni tak vyspávají. Náměstí je docela pěkné, plno starých domů poručovaný Italský dvůr, kam se za sympatické vstupné 50 kop. jdeme podívat. Potvrzuje se nám zde fakt, známý již z předešlých cestopisů, že nejhorší kurz je na nádraží a nejlepší ve středu města, takže měníme svoje dolárky. Zatím to vypadá, že je celkem jedno, zda má člověk $ nebo €. Další částí programu je výstup na věž Kornjakt, ovšem je zavřeno, dle RG je otevřeno jen kolem páté v čase modliteb. Zkoušíme tedy aspoň blízkou synagogu, resp. to co z ní zbylo a věru toho moc není. Dosti zarostlé a značně zpustlé, na tyto věci se asi moc peněz nedostane. Štěstí se na nás usmívá aspoň v případě arménského kostelíka, který je zrovna otevřený a docela pěkný. Zdá se už tu není moc co dělat, tak chceme najít informační centrum pro nějaké rady a tipy. IC je ovšem velmi důmyslně skryto a zmatečně značeno, pravděpodobně aby jej někdo náhodou nenašel a k tomu je ještě zavřeno, i když má být open. Nezbývá než se vydat do jámy lvové a třeba se někam dostanem... já postupně odpadám, Kamča bohužel nikoliv, takže se vydáváme do dalekého Styrsky parku, který má být údajně romantický (jezírka apod.). Je to romantika na ukrajinský způsob, zarostlé jak sviňa, zchátralé a docela odpadků, ale jinak fine. Vidíme aspoň obří památník obětem války a v dalším parku něco jako dětský den pořádany jako promo akce firmy Calvé. Business everywhere. Co je ovšem skutečně pěkné, tak vystoupení dětských tanečních souborů, kdeže jsou naše kroje a dechovka :o) Vlak nám jede 19:53, máme to tak akorát, jakýmsi rychlo pajdáním se přesouváme na nádraží. Na mapce to vypadá na značnou vzdálenost z parku na nádr, ale za půl hodinky se to dá zvládnout. Na přilepšenou kupuji před nádražím lahvový Oboloň za 2,5 UH a docela drahé broskve (0,5 kg za 5 UH). Vlak má snad dvacet vagónů a náš samozřejmě až na konci, jak jinak. K tomu zjišťujeme, že máme vrchní palandy a v celém vagóně je jak v prádelně, páč zde snad není okno, které by fungovalo. Vedro a únava fungují dokonale, za chvíli usínám jako špalek. Ještě předtím se tentokráte nevyhýbáme placení 7 UH za lůžkoviny.

Celkový dojem Lvov: pěkné, za návštěvu to stojí. Ovšem samotný střed a okolí je na celý den málo.