11. 9. 2005 – den devátý

Sice o více jak 1 a 1 hodiny později oproti původnímu plánu, ale přece, se loučíme s naší přechodnou bytnou a přes trh, kde díky včerejšímu úspěchu e na stanoviště trolejbusů. Lístek stojí kolem 4 UH + bagáž, odjezdy jsou každou chvíli, stiháme sotva pirožek a už se řítíme podél pobřeží. Jízda je vskutku zážitek a to jedeme pouhou půlku z oné nejdelší trolejbusové linky na světě. V půlce cesty se dostáváme do silné průtrže mračen, na několika místech do trolejbusu teče a já si vzpomněl na jeden novinový článek o probíjejícím trolejbusu. Ovšem to není případ našeho povozu, ten je zocelený desítkami let provozu, takže jej jen tak něco nerozhází a dorazí s námi úspěšně až do Alušty. Panuje zde trochu potopa, výstup u vokzalu je přímo do slušného potoka, tak aspoň se umyjí sandály. To ovšem Kamča ještě netuší, že si sice pěkně umyje sandály, ale o vnitřek si efektně zabarví chodidla a vyslouží si přezdívku “černá noha”?. Ovšem zase nezištně vzala deštník, takže jí musím velmi pochválit...Dáváme batohy do úschovny na autobusáku a po obhlídce tržnice a návštěvě zatopeného WC s populárními otevřenými kójemi, vyrážíme předpokládaným směrem moře. Jako mávnutím kouzelného proutku se opět udělalo krásně, dá se tedy čekat, že na plážích nějací lidé budou. Ovšem to co máme možnost po příchodu na promenádu spatřit, nám přece jenom vyráží dech. Všechny blízké pláže jsou doslova obsypány lidmi, kouska prostoru bych mezi nimi nenašel. Volíme nejmenší zlo a to největší pláž (vstup za 3 UH) a přilehlý betonový plácek, který je překvapivě skoro prázdný. Asi přišlo nějaké období dešťů, neboť slunné počasí střídá po chvíli opět vydatná průtrž, kterou už netrávím jako většina skryt pod stříškou, ale naopak si dávám koupačku v moři. Mohu jen doporučit, je to docela pohodička, velké vlny, nikde nikdo...idyla. Naneštěstí nemáme moc času, vlak z Simferopolu nám jede už o půl šesté, tak i přes další průtrž kvapíme směr vokzal.Cestou dochází k jedinému nepříjemnému konfliktu za celý pobyt, kdy nás docela otravuje dvoje otrapů, kteří nás i pronásledují. Naštěstí je brzo setřásáme a stíháme ještě koupit nějaké suvenýry – mandle, koření, čaje apod. typická situace pro nakupování lístků: hledám na nádraží nějakou maršrutku, ale nikde nikdo, beru raději vrabce do hrsti a kupuji lístek na bus za 3/4h. V momentě, kdy mám lístky, přijíždí na nádr několik spojů s okamžitým odjezdem, prostě klasika. Přejezd přes hory netrvá ani hodinku, v ultra pomalém trolejbusu to musí být fakt super jízda. Máme sice asi nejpomalejší pojezd, ale hlavně, že jedem...je to naše premiéra v plackartovém “dobytčáku”, tak jsme zvědavi, jak to bude probíhat. Dá se říct stejná nuda jak v kupěnyj, rozdá se ložní prádlo (odmítáme, i když slečna se tváří dosti kysele a určitě si říká něco o divných cizincích), povečeří, do setmění kouká ven a na kutě. My neděláme výjimku, i když jít spát např. v osm nebo i dříve vyznívá trochu komicky. Místní jsou vůbec velcí spáči, nafasování ložního prádla pro ne znamená automaticky povel ke spánku. Čekali jsme aspoň zde v nižší cenové třídě nějaké pařby a trochu bugr. Buďto jsme měli smůlu nebo to takhle je prostě běžně...žádný vyvádění a spát.